Lenka se na mě obrátila už podruhé. Poprvé jsme spolu řešily její alergii na psy. Povedlo se nám to a Lenka mi za nějaký čas psala: “Ráno jsem se vzbudila, nasála vzduch a byla ráda, že můžu dýchat. Krása. Za chvíli mě ale napadlo — jak to bez té alergie zvládnu?” A tak jsme s Lenkou měly druhé sezení, tentokrát na téma “jak to bez toho zvládnu”.
Lenka se ponořila do hloubky svého nitra a nechala se také vést pocity svého těla. Objevila se v bříšku své maminky. Ale měla pocit, že tam není sama. Něco jakoby jí tlačilo a omezovalo. Nemohla se svobodně hýbat a kvůli omezenému pohybu i zcela volně dýchat.
Podívaly jsme se na to, co nebo kdo tam s ní je. Zjistily jsme, že maminka dřív byla těhotná, ale o miminko přišla. Energetický otisk miminka však zůstal v děloze a byl tam s Lenkou. Ta byla od svého početí zvyklá na omezení, neúplnou svobodu a pocit, že se nemůže zcela projevit.
Situaci jsme vyčistily a poléčily. Lenka se mohla pak mohla svobodně projevit, mohla si užívat prostoru. Dokonce odezněly bolesti v zádech a na hrudníku. A vzorec “jak to bez toho zvládnu” už nebylo potřeba dál žít.
