Buďme sami sobě vlídným rodičem.
Dejme sami sobě, čeho se nám v dětství (dostatečně) nedostávalo.
Ať už se naši rodiče chovali jakkoliv, nebyli v hloubi duše zlí. Sami byli spoutáni naučenými vzorci ze svého dětství. Toto uvědomění může vést k opuštění rolí oběť a viník a následně i k odpuštění.
Pokud jsme jako malí neviděli vzor v lásce k sobě samým u svých rodičů, pojďme si tento vzor dát teď sami sobě. Vytvořit si nové, láskyplné návyky. Protože my si to zasloužíme. Kdo jiný by nám měl dát lásku teď, než my sami?
Jak žijeme, co děláme? Má to na nás škodlivý nebo láskyplný vliv? Pokud se k sobě budeme takto chovat často/pravidelně, jaká člověk budeme za pár let?
“JÁ JSEM NYNÍ PŘÍLEŽITOST KE SVÉMU BUDOUCÍMU ŽIVOTU.”
Uznejte dítěti jeho pocity. Je v pořádku, že se cítilo osamělé, ustrašené, naštvané… Uznávejte emoce i sami sobě. Emoce se přelévají jako vlny v oceánu, emoce střídá emoci. Obejmout se a říct si, že jsem skvělá, že se mám ráda a že to zvládnu. Podpořit se.
Najděte si chvilku a opravdu se potkejte se svým vnitřním dítětem. Možná bude naštvané, že bylo tak dlouho samo. A je to v pořádku. Nechte mu čas se otevřít. Nakonec vám bude důvěřovat — protože vy jste jeho starší já a díky němu jste tady. A společně si můžete začít užívat život mnohem víc.
Poděkujte mu, že tam stále pro vás je. Řekněte mu, že teď už budete pořád s ním.
Zeptejte se ho, co by chtělo dělat, co potřebuje, aby se cítilo dobře. A dopřávejte si to tak často, jak jen to jde.
Mluvte o sobě laskavě. Vybírejte slova. Pochvalte se a když se něco nepovede, dejte si pochopení.
Zabalte se do měkké, teplé deky. Když je vám ouvej, obejměte se, pohlaďte se.
Zavzpomínejte si spolu — na hezké zážitky z prázdnin, na oblíbené místo, jídlo, písničku, knížku, idola (herce, zpěváka…), pohádku…
Zařaďte do svého každodenního života radost a hravost. Malá zastavení během dne — tancování, poslech písně, dívání se na mraky — jaké mají tvary… Hravost je pro naše vnitřní dítě důležitá.
“SVĚT NEPŘESTAL BÝT KOUZELNÝM MÍSTEM JEN PROTO, ŽE JSI ZTRATILA
SVÉ DĚTSKÉ COPÁNKY.”
Foto: pinterest vivimarevic