Znáte film V hlavě?
A vzpomínáte si, že se ukázalo, jak moc je smutek důležitý? Nebudu prozrazovat děj, kdyby se případně ostatní chtěli podívat. Určitě stojí za to.
Dnešním tématem je smutek a jeho odstíny jako třeba lítost nebo žal. Projevem je PLÁČ.
Smutek je druhá strana téže mince. Radost je ta první. Určitě si pamatujete, že někdy nevíte, zda se smát či plakát. A někdy se smutek velmi rychle překlopí v radost. Jen si vzpomeňte, kolikrát se to stalo vám nebo vašim dětem.
Smutek dokážeme dobře pocítit na úrovni duše i těla. Bolí a svírá, zasekne se v krku. Proto ho nechceme prožívat, jak moc je nám ta bolest nepříjemná.
Smutek nás dokáže zpomalit a tím nám i pomoci. Například když vystřídá výbuch hněvu a sebere nám spousty energie. Díky smutku dokážeme zpracovat situace, které pro nás byly stresující.
Nastupuje očistný PLÁČ. U něj je potřeba dýchat. Někdy máme pocit, že dýchat nejde, máme knedlík v krku a tíhu na hrudi. O to víc je dech potřeba. Dech nám pomůže zmírnit bolest průchodu smutku.
Smutek je jedna ze základních emocí a potřebuje se projevit a být přijatý. Radost umí přijmout každý, že? Ale bez smutku není radosti. Po každé noci přijde ráno a po každém dešti vyjde slunce.
Když si v sobě neseme z dávnější doby smutek, možná neumíme opravdově prožívat pozitivní emoce. Naše city jsou ploché. Neumíme plakat a bojíme se toho. Přitom si v sobě neseme těžkou, černou kouli, která ovlivňuje kvalitu našeho žití. A také zdraví. Potlačování smutku může vést až k depresi a psychosomatickým projevům.
Plačte. Dovolte smutku vyjít na povrch a odžít si ho. Zbavíte se tak černé koule v sobě a emoce nabydou jiný rozměr.
Umíte si představit, že některý smutek je v nás už od dětství a nikdy nebyl vyslyšen? Proto doporučuji práce s vnitřním dítětem. Když pak v životě přijde další smutek, nebude vám zvětšovat černou kouli ve vás. Opět si ho odžijete a bude to trvat kratší dobu.
Při naší společné práci je pláč opravdu vítaný. Možná je to poprvé, co byl smutek viděn a přijat. Vím, že to bolí. Vím také ale, že se vám uleví.
Když se vám chce plakat u filmu, plačte. U písničky. U vzpomínky. A pak si dejte sprchu. Symbolicky se tak slzy a kapky vody propojí v jeden velký očistný PLÁČ.
Pamatujte, že vždy zvládnete pouze tolik, na co jste připraveni. Dokážete unést přesně tolik, kolik unesete. Ne víc. Postupně. S každým odžitým smutkem sílíte. Rostete. Svlékáte jednotlivé vrstvy, abyste pak mohli plně zazářit.
